Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska na celý život

2. 12. 2008

 

                              Plemena

Anglický špringršpaněl

Miluji toto, mezi lidmi poměrně neznámé plemeno. Dost lidí sice řekne, že jde zřejmě o lovecké plemeno a tím pádem by si ho nevybrali. Pro hodně lidí je tento pojem spojený s představou psa, který hned, jak se vypustí z vodítka, tak uteče a když se vrátí, nebo ho někde „ulovíte“, bude mít v čumáku úlovek, nebo bude přinejmenším od krve zabité zvěře. Hodně lidí také myslelo, že mám přerostlé kokry. Ti zkušenější zase říkali, že jde o welšpringršpaněla.

Kdybych chtěla psát rozdíly nejen anatomické, ale i povahové, tak bych mohla opsat a porovnat standarty, ale to se dočtete v odborné literatuře, či na jiných stránkách. Já bych na svých stránkách chtěla popsat toto plemeno podle zkušeností, které jsem získala díky svým psům. Zřejmě se odborníkům budou ježit vlasy, počítám i s kritikou a nesouhlasem, ale znova opakuji „je to můj pohled na toto plemeno“

Když jsem si po ovčáckých plemenech pořídila svého prvního anglického kokršpaněla, tak mi tekly nervy. To co sem byla zvyklá, že pes udělal a jak probíhalo jeho učení, dostalo trhliny. Domů sem chodila z venčení se slovy „to není pes, to je debil“- pardon. Pak jsem se skamarádila s myslivcem a ten mi řekl: „ To není robot, to je pes co přemýšlí a až potom Tě možná poslechne. Musíš změnit myšlení a jednání!“ Asi sem na to přišla, neboť jsme zvládly výcvik poslušnosti na zkoušky podle zkušebního řádu ZOP (základní ovladatelnost psa), lovecké zkoušky a běhali jsme i agility.

Když se do naší rodiny dostal první anglický špringršpaněl, který je tak podobný kokrům, hned jsem ho s nimi automaticky začala srovnávat a samozřejmě že jsem zase narazila. Ač bych neměla, tak ale chvilkami budu srovnávat špringra s kokrem, neboť toto plemeno je dost rozšířené a ve všeobecném povědomí lidí.

Takže jak často říkám, špringr je o 10cm vyšší a o 10kg těžší než kokr.  Díky tomu z něj na podlahu spadne víc chlupů, ale tím jak je vyšší, tak v přírodě na sebe nasbírá míň bodláků a jiných pro zlost rostoucích „čumbrků“. Svižnost, výdrž, potřeby pohybu… srovnávat se moc nedají, protože to záleží především na majiteli, jakou kondici vypěstuje u svého psa. Z obou můžete mít gaučové povaleče (když moc nevenčíte a necvičíte), ale jakmile chodíte se psem na procházky a výlety, tak brzo zjistíte, že vy se tím odděláte na celý večer a pes dobije baterky za 5 minut a může zase pokračovat, a to při jakémkoliv počasí. Špringr funguje pořád a nikdy jsem nemusela říkat „teď nepracuje, protože je horko nebo hnusně“, naopak jsem jeho odolnosti mohla využít při závodech agility, když jiní psi byli tímto omezeni. Jelikož jsem zkoušky ZOP složila s více špringry, tak jsem přesvědčena, že toto plemeno je schopné se naučit dobře poslouchat. Špringři milují čuchání, čtení a hledání pachů a když najdou to, co hledají, nebo jste je naučili hledat, tak to hlasitě oznámí štěkotem a to se dá perfektně využít u záchranářů, vojáků či policie a ne jen v myslivecké praxi, což teda myslivci neradi slyší.

Špringři obvykle milují vodu a to nejen na pití, brouzdání, ale hlavně plavání a to celoročně. Milují přinášení vlastně čehokoliv a odkudkoliv a pomalu by se pro to přetrhli. Dost často pak trnete hrůzou, aby se neuštvali  nebo  neutopili zvláště, když ho  naučíte milovat aporty.

Já preferuji cvičení tzv. hravou formou, bez velkého nátlaku a to u všech plemen a tím jsou moji psi hodně dlouho hraví a trochu nespolehliví, ale zase si myslím šťastnější.  Prostě mám z nich děti do 3-4 let. Nejsem schopna jim vzít dětství a tím pádem je naučit cviky na zkoušky aby je zvládli do druhých narozenin  jako to dělají myslivci, kteří potřebují mít co nejdříve pomocníka na hony. Nejsem schopna je trénovat na agility, když vidím, že si ještě chtějí hrát a dělat kraviny, takže nějaké výsledky máme opět po třetích až čtvrtých narozeninách. Z toho všeho mi tedy vyplívá, že špringr je duševně zralý a hotový okolo čtvrtého roku. Nemyslím si, že je brzdím ve vývinu, ale že prostě takový jsou. Mohla bych to přirovnat ještě k dětem. Naše děti si v 10 letech hrají a chodí do školy a jejich vrstevníci třeba z Afriky nebo Tibetu musí zařezávat v dílnách a pomáhat živit rodinu. Rovněž propaguji výchovu hrou, důsledností a s jasnými pravidly za použití odměn a nenásilnou výchovu pomocí trestů. Samozřejmě mi občas ujedou nervy, ale právě u špringrů sem přišla na to, že se jako kokři neurazí,ale spíše se zklamou. Projevy jsou pak různé od zatvrzelosti až třeba po bázlivost a náprava může dát opravdu práci. Prostě na výcvik jsou měkčí.

Ač by to do těch přerostlých kokrů nikdo neřekl, tak bývají natolik sebevědomí a odvážní, že hlídají a chrání vás i váš majetek. Umí nahánět hrůzu svým vrčením a umí i kousnout a držet v zubech. Takže moji špringři chodili do práce a hlídali stavební firmu. Nikoho tam ani ven nepustili bez našeho vědomí a zásahu. Dokonce mi pomohli svými výpady a vrčením, když jsem byla napadena feťáky a bezdomovci, že jsem stihla zavolat na pomoc policii.

Je ale také pravda, že své sebevědomí, sílu, neohroženost..  ukazují i jiným

 psům z čehož bývají docela slušné rvačky. Naučila jsem se tomu předcházet včasnými povely.

   Rovněž jsem zjistila, že jsou schopni bez větších problémů soužití i s jinými domácími mazlíčky, ale taky to mělo pár zádrhelů, naučili se je tolerovat a já hlídat.

 

Co se týká vztahu k dětem, tak jsou velice tolerantní. Občas míra jejich trpělivosti zákonitě přetekla a museli dítě usměrnit, ale jen zavrčením, zaňafáním a zastrašením, ale nikdy u nás krev netekla. Dítě mi nekousli.

Prostě je miluji, líbí se mi a vážím si jejich všestrannosti.