Jdi na obsah Jdi na menu
 


Švédsko

31. 7. 2009

ObrazekKonečně sem se dočkala...., ale od začátku.

Téměř třičtvrtě roku jsme spolu s kamarádkou hledaly štěňátko Australské kelpie. Samozřejmě nemluvím o ztraceném, ale o pejskovi, který by se později mohl stát otcem štěňátek narozených již v ČR.

Výběrem chovatelské stanice, zkoumáním původu předků a jejich životních úspěchů jak pracovních, tak i výstavních odvedla moje kamarádka obrovskou práci, za kterou sem ji moc, moc vděčná a mnohokrát ji děkuji. To není všechno! Jelikož já znám asi tak dvě anglická slovíčka, tak nejen že vše vyřídila, domluvila, ale byla i ochotná se mnou jet a tudíž mé "díky" pokračují...

Do Švédska jsme odletěly 23.7.09. Ewa na nás čekala na letišti a jako poznávací znamení byly dvě  Australské kelpie. Přivítala nás evidentně s rozpaky ve tváři a až později jsme se dozvěděly, že ji setkání trochu vyděsilo, protože si myslela, že jsme dvě dámičky, neboť jsme byly učesané, namalované a já to dorazila krajkovou sukní J. Ona pro nás měla připravené „jen“ ubytování v autobusu, navíc jsme měly pobýt několik dní u ní na farmě. Jenže ten „autobus“ nebyl obyčejný autobus, ale obytný. Takže vybavený jako karavan a například kuchyňská linka směle konkuruje mojí a nové. Ale to již předbíhám…

Takže asi tak po půl hodině jízdy po silnici 3. třídy, která ovšem kvalitou předčila naši dálnici, jsme odbočily již na jejich komunikaci, která vedla lesem k jejich farmě, kde zrovna v té době probíhalo jakési výcvikové setkání jejich přátel, chovatelů Australských kelpií ze Švédska a Norska. Byla tam i její kamarádka přímo z Austrálie. Poznali jsme tedy mnoho vynikajících lidí, kteří se zabývají chovem a pasteveckým výcvikem A.K. Jedli jsme jídla připravená majitelem restaurace a zároveň vynikajícím kuchařem Oryanem z Norska, který kromě 4,5 měsíčního kelpiího chlapečka cvičil pasení i s Groenendalem, přeháněli a odčervovali ovce s panem učitelem Peterem, který jen tak mimochodem vlastní CHS Cukid´s a seděli na schodech před barákem a navíc popíjeli kafíčko s uznávanou chovatelkou Kess z Austrálie, která je majitelkou CHS Rainbarka a je nejen  špičkovou rozhodčí exterieru, ale i výkonu pasení to byl prostě „sen“. Nikdy na to nezapomenu! Ale to jsem zase odbočila…

Zpět tedy k představení farmy a jejích obyvatel.  Dříve na farmě chovali koně a měli tu asi tak okolo 50. stání ve dvou budovách. V současnosti chovají především ovečky a to proto, aby mohli pořádat „campy“, což jsou víkendové výcvikové tábory v pasení. Mimo to ovšem cvičí se psy i ve všední dny a to podle plemen, neboť každé plemeno pase jiným stylem. Nevím, jak mohou ještě stíhat práci okolo své farmy, jak mohou své psy mít tak vycvičené, ale ještě pracovat ve své dílně, kde na oblečení a jiné textilie vyšívat to co si přejete od různých log až po obrázky a texty. Navíc potiskávají, vyrývají a gravírují. Od příštího roku zde bude vyčleněna i plocha na výcvik agility. A to nemluvím o tom, že na požádání pomohou například sousedce najít a sehnat ovce z lesní pastviny a pak je přehnat na jinou plochu, což byla opravdu psem perfektně zvládnutá práce.

To co jsme tam zažily, viděly a co cítím vlastně nejde vyjádřit jen tak slovy, protože kdo to nezažije, ten to nepochopí. A věřte, že někdy jsem se i v duchu styděla za náš přístup ke psům, vlastně ke všemu a musela jsem si i dělat poznámky z těchto postřehů, abych si vše zapamatovala a mohla si vzít ponaučení.

Oni se psy kamarádí.

Pes není otrokem člověka.

Se psy pracují v klidu, dopřávají jim čas, psy neděsí, nezastrašují, nebijí a neřvou na ně

Psy umí vycvičit, vychovat a docílit toho, že pes pracuje kdykoliv.

Pes ví, že ovce, dům a věci jsou moje a respektuje to.

Psi jsou přátelští, svobodní, vyrovnaní a neštěkají zbytečně.

Viděla jsem tam volně pobíhat psy, kteří se ani neznali a žádné konflikty nevznikly, což bylo úžasné. Prostě klid, mír a pohoda. Něco neuvěřitelného, něco co se nedá naučit, něco co zde v našich podmínkách nevidíte.

Mezilidské vtahy mě rovněž zaujaly. Když vidím jací jsme my zde a oni tam?! Oni si pomáhají, radí se a spolupracují. Oni se nepomlouvají a neškodí si. A když jsme se jich na něco zeptaly a týkalo se to přímo nás, tak nám odpověděli, ale bylo cítit, že nám nechtějí ublížit a slova volili tak, aby pravda byla řečena, ale citlivě.

Musela sem si přiznat, že na prvním místě jejich hodnot je hlavně geneticky kvalitní a zdravý pes, zodpovědnost a prestiž CHS,  která nese jejich jméno před zisky za každou cenu. Z každého byla cítit ta láska ke psům a hrdost na své plemeno.

Tento život jsme s nimi mohly sdílet jen 4 dny a opravdu jsme se ani do naší reality vrátit nechtěly, ale musely. Loučily jsme se jako přátelé s dalším pozváním, s příslibem spolupráce, se slzami v očích a srdcem plným lásky.

Závěrem bych měla asi ještě napsat, že právě z tohoto ráje mám svého kelpiího chlapečka, který se jmenuje Evallens Chocolate Bargo a na svět přišel 3.5.2009 a další informace najdete na www.kelpie.it  a něco málo i na těchto stránkách v rubrice Australská kelpie.

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Švédsko